„Od všeho něco, dohromady nic. Bez cílů, bez ambic.“

Patrik Čmejla
Ahoj. Jmenuji se Patrik Čmejla a nejsem fotograf, natož umělec. Jsem-li vůbec kým, tak pak pouze vlastník fotoaparátů a fotografie je jen mé hobby.

Jsem introvertní samotář, a přesto, že rád fotím portréty, společnosti lidí se už raději vyhýbám.

Fotografování
Fotografuji jen pro tu samotnou radost z fotocení. Jen pro ten pocit, ty emoce. Baví mě celý proces, od hledání motivu, expozice, míchání a vůně chemie, vyvolání negativů, zvětšování na papír, zarámování hotové fotografie. A nakonec i to skenování do PC.

Přesto, že jsem fotografii nestudoval, nepohybuji se v prostředí fotografů, a ani žádné jiné lidi, které by bavilo fotografování, ve svém okolí nemám a osobně neznám, fotografie se pro mě stala naplňujícím spektrem emocí, které mi už jiné aktivity nejsou schopny poskytnout. Stala se mi únikem ze společnosti, která pro mě ztratila význam, která degradovala na konfrontační rovinu konzumu a chrlení instantního bezcenného balastu.

Oproti tomu je klasická analogová fotografie a temná komora skutečný balzám na duši, a i kdyby byla výsledná hotová fotografie tou nejméně povedenou fotografií na planětě, pro mě osobně má nedefinovatelnou hodnotu celého procesu samotné tvorby. A ne, cesta není cíl. Žádný cíl není. Je jen cesta. A jsou to právě pocity, spojené s komplexním tvůrčím procesem, které naplňují lidskou mysl smyslem. Mno, každý ať si najde ten svůj...